Vzpomínka na prof. J.V. Polce. Když jsem se z televize dozvěděl, že je zrušen Dakar… a že je to smutné - takto komentoval ukončení závodu Aleš Loprais, vzpomněl jsem na setkávání s prof. Jaroslavem V. Polcem, jehož výročí úmrtí si každý rok připomínám - zemřel 15. ledna 2004 a je pohřben na hřbitově u sv. Markéty v Praze. On mě totiž naučil několika věcem, milovat a poznávat křesťanský Řím, ctít klasiky patristiky a číst si v jejich dílech. A pak především dívat se na dění ve světě očima, které vidí jaksi za horizont událostí … kdy zrušení závodu je přece jen sub specie aeternitatis jaksi na okraji! …

Dodnes vzpomínám na jeho příchod do posluchárny, jak otevřel okno, prohodil něco o tom, že v Římě je přece jenom vzduch v tuto dobu lepší. Pak zasedl za katedru a začal přednášet o sv. Jeronýmovi a sv. Augustinovi, o jejich postojích v době, kdy v roce 410 padl Řím a s ním zdánlivě celý křesťanský svět. Sv. Jeroným v Betlémě plakal a odložil brk na tři dny. V roce 413 píše v Listě Pacatule… Jaká to bezbožnost! Svět leží v troskách, my však pácháme hříchy … žijeme v době, kdy se nemusíme dožít rána, ale stavíme vily, jako bychom na tomto světě měli být věčně … A jak se k celé věci postavil sv. Augustin? Ten tuto veskrze tragickou událost uchopil jako téma k rozpravě, k základnímu dílu křesťanské literatury – De civitate Dei, které napsal v letech 413 – 426. Je to povzbudivé a hluboké čtení s útěšnou větou, kterou je třeba si stále opkaovat – Svět stárne, svět se hroutí, svět mizí. Ale ty, křesťane, se nemusíš bát ničeho. Tvá mladost se jako orel obnoví.

A tak se obě knihy objevily na mém vánočním stole, dva krásné dárky, Jeroným – výbor z dopisů (OIKOYMENH, Praha 2006) a reprint překladu De civitate Dei – Aurelius Augustinus - O boží obci (I/II.) od Dr. Julie Novákové († 1991). Tento překlad, který byl pořízen v době nesmírně těžké – v roce 1943, vydalo nakladatelství Karolinum (2007). Asi se objeví námitky, že to byla tak trochu promarněná šance, že měl být pořízen moderní překlad s poznámkovým aparátem, ale podle nakladatele je třeba toto vydání chápat nejen jako památku na pohnuté osudy překladu Dr. Julie Novákové (část vyšla v roce 1950!), ale i jako výzvu k novému překladatelskému počinu.

A pro mne je toto dílo útěšným čtením právě v této době, kdy část světa … leží v troskách a my pácháme hříchy… a zároveň vzpomínkou na velkého církevního historika J. V. Polce, děkana Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který mě naučil milovat křesťanský Řím a literární odkaz církevních otců. Dodnes vzpomínám na jeho vyznání k věčnému městu při Národní pouti do Říma v roce 2000, kdy přímo v bazilice sv. Petra v Římě před Berniniho ciboriovým oltářem oslovil české a moravské poutníky. R.I.P.