Habent sua fata libeli… knihy mají své osudy… (a památky také) …
Východní Čechy, okolí Náchoda, Police nad Metují, Broumova, Dobrušky a Opočna… to je kraj, který jsem si zamiloval. Kolik letních pobytů za benediktinskými památkami na Broumovsku. Při jedné návštěvě tohoto kraje jsem navštívil antikvariát v Náchodě, ten antikvář pokuřující dýmku tam působil již v osmdesátých letech, jen antikvariát byl v jiném domě na náměstí. Koupil jsem tam od Dr. Bognera soubor překladů starozákonních proroků. Listuji v knize Iaziáš a najednou obálka adresovaná do Rychnova nad Kněžnou… JUDr. Zdeněk Šebesta. A v knihách zajímavé exlibris se sv. Šebestiánem (na obrázku), dovtípil jsem se – on je patronem Šebestovy rodiny. Nedalo mně to a po původním majiteli knihy jsem tak trochu pátral, téměř jako v povídce Povětroň od Karla Čapka. Nejdříve jsem obecně posuzoval knihy na stole, i když ještě „totalitní“, ale odvážné, skvělý překlad Starého zákona s poznámkami… První cesta vedla do telefonního seznamu, JUDr. Zdeněk Šebesta tam není. Proč asi knihy v antikvariátu náchodském, zemřel? Nevím. Hledal jsem dál a ejhle, jeden badatel, který se zabýval genealogií a heraldikou okolo Dobrušky, se jmenoval Zdeněk Šebesta, mohl bych napsat do tamního muzea… zpočátku jsem váhal, říkal jsem si, ať to zůstane tajemstvím, ať je přede mnou stále ta tajemná čapkovská šlépěje ze zasněženého Podorlicka v knihovně.
Ale znovu mě to nenechalo spát a já jsem do muzea nakonec napsal. Obratem přišla odpověď – kopie nekrologu heraldika a historika Zdeňka Šebesty, zemřel v roce 1996, tisk byl opravdu z jeho knihovny. Když zemřel dáno do antikvariátu. Věřte, ta kniha v mé knihovně najednou získala jiný význam. Vždy když se na ni podívám nebo v ní listuji, vzpomenu na jeho šlépěji na poli památkové péče, na to, jak se učil v pokročilém věku hebrejsky (jak rád bych se tak o to sám pokusil), aby dokázal evidovat náhrobky na židovském hřbitově v Dobrušce. Letos jsem se dokonce do míst, kde působil Zdeněk Šebesta, rozjel, abych se setkal s lidmi, které znal, a prošel místy, která vytvářela jeho svět.



A tak je to i s naším dnešním setkáním se starými památkami Slánska, které nemůže být uměleckohistoricky deskriptivní. Bude to pouze osobní komentář při naší cestě za krásnem, za historií kraje… Jeden významný teolog, myslím, že to byl Hugo Rahner, kdysi řekl, že kapka vody je chemicky vzato H2O, a pak si položil otázku. Je však kapka vody prozářená sluncem stále tou stejnou kapkou, vystačíme si s jejím chemickým označením H2O, není pro nás přece jen více?… A to je také smysl tohoto setkání, dát zazářit starým památkám výtvarného umění v regionu, památkám, kolem kterých často chodíme a jejichž záři jsme zatím nevnímali… (z úvodu přednášky na Slánské akademii volného času 1.12.2007)