

Vánoční kontrapunkty … po putování českou krajinou Rakovnicka jsme se rozjeli na výstavu Václava Hollara do Prahy a je to zvláštní, jak přibývajícími léty vše člověk jinak prožívá. Sváteční vánoční barokní Praha, to si člověk uvědomuje, když prochází Nerudovou ulicí a obdivuje průčelí městských domů, barokní sochy – třeba sv. Josef a sv. Jan Nepomucký na úpatí Radničních schodů … a tak trochu omámen světem pražského baroka (!) … jaký nepoměr třeba k vídeňskému baroknímu umění, sestupujete do centra města, k řece. V tichosti vstoupíte do augustiniánského chrámu sv. Tomáše, o polednách tam začínali mši svatou spojenou s věčnými sliby Br. Víta Mariusze Witolda Marcincie OSA, monumentalita barokního kostela, mladá paní rozdává noty ke zpěvu při mši – chvilka ztišení; za pár minut vykročíte opět do pražského baroka – Karlův most s galerií soch, pro jejich podrobnější prohlídku je třeba si sice přivstat některý jarní měsíc, ale dnes tu celý svět vzdává hold mistrům českého baroku. A co my dáváme v tomto čase evropskému umění? Ještěže barokním sochařům na věčnosti nemusíme platit tantiémy. A pak jezuitské Klementinum … kolik působivého okolo nás a kolika výtvarných památek jsme si dříve nevšimli …

Ale to již stojíme na Staroměstském náměstí a před námi palác Kinských. Ve druhém patře výstava Hollara, který mně, řečeno ústy mých dětí, „dostal“. Pamatuji si na výstavu v roce 1983, ale dnes přede mnou přece jen jiný svět, životní osud vynikajícího grafika. Jeho drobná díla mají najednou monumentální rozměr svým příběhem, bouřlivé sedmnácté století.

A já ten den viděl všechno v jakémsi vánočním kontrapunktu – Pražský barok a Václav Hollar, jehož výsledkem byl silný prožitek barokního umění, které člověka zasáhne u srdce, životní zápas o krásu, která prozrazuje Naději, kterou tak intenzivně prožíváme o Vánocích, ať již stojíme před betlémem v rakovnickém kostele nebo zaklekneme do lavice u sv. Tomáše a děkujeme za to, že jsme, že máme kolem sebe přátele a že se můžeme těšit v tomto případě z umění českého baroku, že můžeme s pohnutím sledovat životní zápas mistra Václava Hollara, který se na grafických listech uváděl … Wenceslaus Hollar Bohemus …
PS. Slovo kontrapunkt vzniklo z latinského „punctum contra punctum“, tj. „bod (chápej nota) proti bodu (notě)“, ale postupně nabylo širšího významu. Ve své podstatě se jedná o skladebnou techniku, při které dva nebo více hlasů současně zpívají nebo hrají samostatné melodie, která každá jde po svébytné linii, tedy nejsou sobě nijak vzájemně podřízeny.