Rozvrkočený, s lehkou bolestí v zádech, jsem si při květnovém pobytu na Svaté Hoře řekl, že navštívím Bělčice – místo rodné a také konečné zastavení pozemské pouti Ladislava Stehlíka. Spisovatele, který mně v době vlády českých „sovětů“ naučil obdivovat jižní Čechy. Vzpomínám, jak často jsem bral do rukou tři díly soudruhy trpěné Země zamyšlené, které, vedle tradičního průvodce z nakladatelství Olympie a tehdejší kunsthistorické jihočeské památkové bible – 
Jihočeská gotika, mě v tolika případech inspirovaly. Neboť mě Ladislav Stehlík učil tento kout země nejen poznávat, ale také prožívat a obdivovat. Tolik se od té doby změnilo … a přišla také jiná díla, dejme tomu hlubší, duchovnější, odbornější (Zdeněk Kalista, edice barokní poezie, katalogy výstav), ale přesto jsem byl na Bělčice zvědav.
Cesta do Březnice z Příbrami rychlíkem a odtud kouzelným motorákem … cesta krajinou na pomezí Příbramska a Strakonicka. Cestou z nádraží jsem snadno našel orientační bod, věž kostela, okolo kterého se rozprostírá hřbitov. A někde uprostřed stéla s bustou básníka Ladislava Stehlíka od sochaře Břetislava Bendy. A tady krátké zamyšlení, modlitba, poděkování … na kostele patrný stavební kámen jihočeské gotiky – žula, jihočeské dotýkání … tolik malebné a duchovní setkání … vše však rázem přehlušil pohled na náves … vybetonováno - zámková dlažba - a vykáceno, duchovně vykráceno na minimum … zmizely lípy, místo nich honosné lampy, které snad mohou být umístěny někde v centru velkého historického města, ale zde na návsi? … Podle mne tento necitlivý konglomerát zásahů znamenal jediné, zničení genia loci, tady nepomůže ani probíhající obnova obecní kašny … člověk nechce být kritikem, když nezná zcela souvislosti, ale pro citlivějšího poutníka, hledajícího ozvěny minulého času, vůni domova…zklamání veliké … ale jakou váhu má dnes ojedinělý hlas poutníka, 
vždyť dobří lidé tam žijící, kteří byli ochotni poradit, kde se nalézá i pamětní síň spisovatele, jeho rodný domek, a ukázali i další cestu … chtějí žít „současně“ … a „současně“ se jim nabízí "protřelými" takto …
Když jsem procházel expozici o Stehlíkově životě a díle, viděl jsem tam jeho tornu, poutní hůl … předměty, kterých se dotýkal a pak bezpočet jeho kreseb, na kterých tak případně zachytil jihočeská zákoutí… a také fotografie, jak se setkává s Jihočechy na svých cestách … a já si uvědomil, jak je mnohé nevratné, jak svým způsobem ztrácíme historický domov … a jak i mnohé to působivé, pro jižní Čechy esenciální … a co ještě dožívalo v éře národních výborů, definitivně až nyní bere za své … když jsem se ptal dobré a ochotné paní průvodkyně, jak často je pamětní síň navštěvována, řekla, že lidé sem jezdí … nicméně poslední zápis vážnějšího zájemce byl však z podzimu loňského roku …
A tak jsem za sebou nechal Bělčíce, vystoupal na cestu po hřebenu na Špalkově hoře a odtud na vlakovou zastávku Slavětín u Březnice … a tam na hrázi Telčovského rybníka jsem si opět uvědomil, jak stojím již v jiné vodě … a zároveň tu byl vděk za vše, co jsem mohl, i díky Ladislavu Stehlíkovi, v jižních Čechách prožít, a nebylo toho málo …a stálo to určitě za to …
Žádné komentáře:
Okomentovat