O putování Českým středohořím a provoněné knize z Náchoda. Vážení, letos se Středohoří povedlo, vždyť z toho pobytu litoměřického žiji stále. Neměl jsem však sílu to jaksi uvést do bloggu, který jsem chtěl již pro samou sebestřednost zrušit, ale protože se mně to nepovedlo, dal jsem si ještě jedno pokračování. Po roce přibyla Přibylovi další kila, ale i tak jsem Milešovku a jiné kopce zvládl … Středohoří, to je černý kámen sopečného původu, tvrdý bublinkovatý, to jsou kamenopády a ty úžasné výhledy a na každém kopci hrad … Středohoří, to je spiritualita „temnosvitná“ jezuitská, letos s příchutí kapucínské zbožnosti, na tu jejich vysokou tajemnou zeď v Litoměřicích vzpomínám stále … Středohoří, to je podloubí s vlašťovkami v Litoměřicích, to krásně provoněné knihkupectví Jonáš … Středohoří, to je ranní probuzení, každý den jsem sledoval z pokoje východ slunce nad Sedlem a pak v bývalé seminární kapli nad brevířem … Středohoří, to je cestování vlakem a setkávání s lidmi, ať to bylo do Dobkoviček, nebo Lovosic, budu na ně vzpomínat … to není cesta autem, s těmi lidmi ve vlaku sdílíte kus jejich osudu … Středohoří, to je vzpomínka na večery, kdy jsem z křesla sledoval z okna prozářenou korunu lípy, jak v ní poskakovaly malé sýkorky … Středohoří, to je také bolest, jako kdyby ty špičky sopečných kuželů byly stále od krve, opuštěné německé hroby na hřbitově v Litoměřicích, zmařené životy, zničené památky v krajině … je to hrob kardinála Trochty a Mons. Helikara … Středohoří, to je také litoměřický kostel sv. Jakuba s vynikající akustikou, zase známé tváře, třeba paní kostelnice, vždy upravená a přeci i ona zestárla … Středohoří, to je kavyl, mateřídouška, rozrazil a tařice … letošní Středohoří, to byl také sv. Antonín a zvony polední v Budyni na památku Mons. Antonína Bradny … Středohoří, to je ticho na cestách, ticho, které dokáže vstupovat do člověka a vybídnout jej, aby zajel na hlubinu … Deo gratias …



Přijel jsem domů, chaos v práci, babylonská zmatení na denním pořádku … osvobodilo mě putování do Hájku františkánského … a pak radost, na internetu jsem našel, že v Náchodě mají knihu Františkánské poselství světu, kterou napsal Agostino Gemelli ofm, vyšla v roce 1948 … napsal jsem tam a přišla, jak jinak než provoněná kouřem dýmky … pan Jiří Hora, majitel antikvariátu zde působí již desítky let … a já k němu často chodil do Náchoda za knihami, které se jakoby vznášely v oblacích kouře dýmky … jsem mu za jeho ochotu vděčný … Prostě seriózní písmácký kraj …