Je ráno osmého března a je nevlídně, já cestuji do Slaného na akademii volného času – přijede Tomáš Durdík, po sedmé čekání na autobus u kladenského gastronomu. Vždy jsem se rád z té městské „náhorní plošiny“ díval na Podřipsko, dnes překáží nejen ošklivé domy a ke všemu navíc přibyly příšerné vrtule u Pcher. Nikdy jsem si nemyslel, jak dokáží narušit panorama. Oči totiž již nesledují obzor s Řípem, ale jejich pohled je strháván bližšími vrtulemi, a tak se vše nějak zakalilo…



A tak trochu otráveně sedám do autobusu a beru do rukou SALVE - jak je v záhlaví psáno revue pro teologii a duchovní život - a začtu se do rozhovoru s Christophem kardinálem Schönbornem OP, článek zaujal… A já jsem se tak trochu zasnil, předběhl jsem čas, je jaro a opět putuji tak jako loni tou čarokrásnou krajinou kolem Litoměřic na Skalku … a loni jsem tu zjistil zajímavou věc, tento vídeňský arcibiskup Christoph kardinál Schönborn se narodil právě na zámku na Skalce. A několik dní přede mnou se zde zastavil, aby si to připomněl a poděkoval za svůj život - a v takové domácké, byť poměrně rozsáhlé, galerii se podepsal do pamětní knihy. Na jeho památku tam dali pod sklo několik listů z časopisu Der Sonntag, kde je curriculum vitae kardinála, včetně historické fotografie zámku - je zde zakroužkováno okno místnosti, kde se 22. 1. 1945 narodil.



Doba byla zlá, a tak na jaře téhož roku zámek s rodiči opustil a v zemi, kde je dnes právě tolik vrtulí, hledal odpověď na otázku, co je Pravda - stal se dominikánem. Musím přiznat, že to bylo jedno z loňských nejkrásnějších putování po Středohoří.
Při pohledu na dnešní dění okolo nás je ten rozhovor vskutku inspirativní. Jde v něm o vztah mezi vědou a teologií, o stálém nebezpečí ideologizace vědeckých teorií a o tom, že neexistuje rozpor mezi vědou a teologií, pokud respektují svoje hranice. A pak také, že ateismus je světový názor a nemá s přírodními vědami nic společného. A je zdůrazněno, že se i v této době odehrává boj o Pravdu a že rezignace ji poznat znamená v posledku rezignovat na rozlišování dobra a zla. A také že Pravda není naším vlastnictvím, naším produktem, stejně jako Láska. Tu lze pouze obdržet a předávat jako dar…
Když jsem dočetl tento zajímavý rozhovor, vynořily se opět nad Pcherami ty obludné vrtule a já jsem si najednou uvědomil, kolik jich i v tom Rakousku asi takto straší… kam se ten náš pan kardinál jako miminko musel odstěhovat, aby mohl poznávat Pravdu, když u nás začal tvrdě vládnout tzv. vědecký dialektický materialismus…