Statečný dopis ze Sušice … je doba postní, ve farnosti dvě úmrtí a člověk vidí, jak mnozí nesou své kříže, jak jinak … před očima postní památky, třeba kříž u Kozojed na Rakovnicku (na obrázku), který mně před časem ukázala Eva Volfová … a pak písemné svědectví o očekávání věčného jara.
V roce 2001 se mně dostal do rukou dopis Václava Podlahy ze Sušice, adresovaný MUDr. Albertu Lerochovi … oba jsou již mrtví, v době postní jej do rukou beru často … Václav tehdy napsal … Milý Alberte, jsem schopen napsat Ti pár řádků a poděkovat a poděkovat za všechny Tvá povzbuzující slova, které jsem od Tebe dostal. Nebyla to pro mne lehká situace. Jaký je momentálně můj stav? Jsem stále dost unavený, rozum říká, je to poslední etapa Tvého pozemského pobývání, tak jako všechno na světě má své rozmezí, tak je to i s naším životem. Ale je zde víra a její perspektiva je kolosální, docela věčná. Ano, nevím, co napsat o průběhu onemocnění, apatičnost ke všemu, stále se vracel ke krátkým modlitbám směřujícím k nekonečnu, prostě síla víry. To bylo, co mne drželo, v některých chvílích to bylo to jediné. Na soustředěnou modlitbu to nevypadalo, mozek na ni nestačil. Díky Pepo – Novým a jeho švagrové jsem měl neustálý přísun nových myšlenek. Duchovní správa přinášela Svátost, tak zdroj života jsem měl. Prostě skutečný život byl se mnou. Situace se poněkud konsolidovala, za nějaký čas jsem mohl i povstat a přejít pokoj. Tu a tam prohlédnout noviny. S možným umíráním jsem byl vyrovnaný. Díky Pepovi jsem stále vedle sebe cítil přítele a jeho švagrová se překonávala v péči o mne. Odpust překlepy, nelze to bez nich.



Nyní mně zařídili donášku teplých jídel, jím málo, ale je to výhodné. Kladu si otázku, co je člověk a co by byl bez Boha. Jsem plně připraven na příchod smrti, vždyť je to přechodní stanice do věčnosti, pro kterou jsme stvořeni. Tak nastal i náš čas.
Čekám na obrubníku posledního chodníku, po kterém si to hasíme vpřed. Jsem přesvědčen, že se to dá zvládnout. Těším se na mši svatou a pak na milé společenství rodiny Nových … Tak to snad nějak dožiji i přežiji, než budu stát před svým Pánem. Poznávám, jak je třeba se za tyto věci včas modlit, ne až na poslední chvíli. Poznávám, jak cesta, kterou jsem volil, je správná a nesmí to být na poslední chvíli. Modlit se včas, ne na poslední chvíli, čas se zkracuje. Nezáleží na dlouhých modlitbách, ale na jejich častém opakování. Stěžejní je růženec. Tak to patří k mé přípravě pro odchod z tohoto pomíjejícího světa do věčnosti. Již je to za dveřmi. Víra - jak je to ohromný pojem, rozhodující skutečnost.
Chtěl jsem Ti, Alberte, připomenout, že vyhrajeme. Dnes cítím značnou úlevu na zdraví a přeji Ti tentýž prožitek … vždyť Kristus nás stvořil pro sebe, jinak na Tebe často vzpomínám. Jsem přesvědčen, že se na věčnosti shledáme. Nezapomeň na to, to je teď pro nás to nejdůležitější. Pozdravuj svou milou choť a žijte v Kristu. Jsem s vámi a patří nám věčnost. Sušice 2.3. 2001, podzim života se mění ve věčné jaro …



MUDr. Albert Leroch tehdy k dopisu připsal – Půjčuji Ti statečný dopis Václava. Půjdeme také tak? Můžeš si ho oxeroxovat. Vrať mi ho, rád ho čtu. Bude Ti povzbuzením.
Byl jsem na hřbitově v Sušici v roce 2003 a našel jsem tam také hrob statečného Václava Podlahy, zemřel před pěti roky 28. 3. 2003 …R.I.P.