Z Oxfordu do Budeniček, aneb po stopách anglických podkoních, psovodů, žokejů a trenérů v Rakousku – Uhersku. Zamračený první únorový pátek a mě zaskočilo to, čemu říkám globalizace, v tomto případě však ve smyslu pozitivním. Kdysi, zhruba před patnácti lety, jsem pro poutníky napsal takové krátké povídání o hrobce Kinských v Budeničkách. Je to taková má láska, jakási quintessence aristokratické winckelmannovské estetiky na Slánsku. A z domova najednou zpráva od syna Martina … píše ti někdo z Oxfordu, ale neznal tvou adresu, tak to poslal na tu mou. A pak se objevil pozdrav Kamily Pecher, která pracuje v knihovně v Oxfordu a pomáhá svému kolegovi Johnu Pinfoldovi s přípravou knihy Anglický vliv na dostihy v Rakousku – Uhersku. A že četla v Oxfordu ten poutnický letáček, kde se píše mimo jiné o Reynoldsovi (*1861 Lednice), který pracoval jako veterinář pro Kinské v Heřmanově Městci a po návratu do Anglie v roce 1905 tragicky zahynul. A dotazovala se také, zda je v hrobce pohřbena Alžběta Kinská († 1909 v Luxoru) a její muž kníže Karel Kinský (†1919) – jediný český vítěz Velké liverpoolské.



Kdysi jsem o hrobce psal do Posla z Budče a tehdy se zajímal i o to, kdo je uvnitř pohřben – a skutečně – odpočívají tam oba. Ještě jsem stačil nalézt zápis ve farní kronice o pohřbu Alžběty a s obrázky hrobky obratem poslal do Oxfordu. Během několika minut přišlo poděkování, s drobnou připomínkou, že jsem na pohřební desce u Karla Kinského napsal špatně datum 1868 … s dovětkem, že se narodil roku 1858 … Snažím se mu jít po stopě zde v Anglii, kde tak rád lovil, a také dlouho působil jako diplomat …píše Kamila Pecher.
A tak hrobka Kinských dostává opět tak trochu jiných rozměr – duch očistného a ušlechtilého světa antiky, tóny Beethovenovy Pastorální symfonie – leží tam pochován jeho mecenáš Ferdinand Kinský († 1812) – tragicky zahynul po pádu z koně ve Veltrusích – obohatilo ovzduší koňských odstihů. Tehdy, v roce 1812, to byla bolest a smutek, zatímco v roce 1883 v duchu slyšíme ovace diváků, za kterých přijížděl na koni Zoedone (na obrázku) do cíle Velké liverpoolské Karel Kinský – její jediný český vítěz v historii …



A dnes? Na cestě do Zlonic potkávám s kárkou dva nenechavce, jak si uloupli trochu toho kovu z hrobky Kinských, snad okapy, hromosvod, snad, při činu jsem je neviděl … oni nemohou slyšet ty Beethovenovy tóny a ani ten zvuk podkov a odfrkávání koně, který pod Karlem Kinským vjíždí vítězně do cíle …Grand National steeplechase at Aintree … tak hluboko klesl ten kraj okolo Zlonic, to bývalé skvělé Zlonické panství, jak jsme to tady všechno mistrovsky zbabrali …
Karel Kinský je již v cíli, tedy v tom skutečném Cíli … zatímco my se belháme tak trochu nezodpovědně v tomto čase. A snad nám mohou být jakýmsi povzbuzením na cestě právě životní příběhy těch, kteří – očekávají hlas Pána (tak to stálo a stojí napsáno na štítu hrobky – a to od počátku česky!) v té ušlechtilé a dnes tak zubožené památce při cestě lemované kaštany mezi Zlonicemi a Budeničkami …R.I.P.