Tajemství třpytu na Louštínech… každý poutník nosí v srdci místa, kam se rád čas od času vrací. A takovým mým místem jsou Louštíny nad Řevničovem; oba - Malý i Velký - zdobí bukové porosty, snad nejkrásnější v kraji, a to zejména na podzim a v zimě. Tehdy, když napadne sníh a obloha je modrá. A ten dnešní byl takovým dnem, promrzlý a korunovaný modrým nebem, po kterém putovalo slunce. Ráno na teploměru mínus 11°C, krátká cesta Rozdělovem na motorák, odjezd v 8.52 … ve vlaku skvělá společnost, je stále co sledovat, tolik osudů a setkání … a za necelou hodinu výstup v Řevničově. Odtud pak po zelené značce na Malý a Velký Louštín. Přátelé, jaká to změna, včera výstava svatováclavská v Praze, tolik lidí, aut, "babylonské popletení jazyků" a tady najednou klid, zimní ticho! Znáte to, když sněží ze stromů pod modrou oblohou a odkudsi zazpívá pták, civilizace na chvilku mimo … člověk najednou cítí, jak i jeho bytí zapadá do tradičního koloběhu přírody, i odchod na věčnost má najednou logiku …

Na Louštíny chodím již téměř třicet let, pokaždé jiné setkání. Vzpomínám na ta dávná, na ta brouzdání ve sněhu, nebo na ta podzimní, kdy cítíte tlející listí. Ale to dnešní zimní patřilo mezi ta nejpozoruhodnější … člověk se dnes tady totiž dotýkal tajemství třpytu, celá ta bílá plocha se třpytila … sváteční setkání s krásou, která nás přesahuje, která není v moci člověka. A naše radost byla i v tom, že jsme nebyli sami, kdo dnes za tímto tajemstvím putovali … Zajímavé, někdo na informační tabuli zavěsil obraz Madony …
Biskup a básník Jan Lebeda, který pobýval ve vyhnanství na faře v Řevničově (1952-1958), na tato místa také často putoval, i pro něho, pro jeho básnickou duši, to byla chvíle útěchy … on zde a v okolí nacházel úseky staré „erfurtské cesty“, kterou prý svatý Vojtěch odcházel z vlasti … V dubnu 1972 pak vydal na Kladně u Josefa Cipry bibliofilii Džbán … kde píše … Zrak otevři a projde ti / zde jízda králů. Třicet století / své značky / psalo do nás pero, / jež nezná rzi … Řad čtrnáctero / mne zajalo … tak znavený // a přec tak šťastný zde se cítím … / jsem mimo čas – a zdá se mi: jsem zasypáván rajským kvítím a ukolébán bájemi …

A tak příště budu putovat blíž ke Džbánu, ke Kounovu, k Čtrnácti řadám kamenným a tajemné kapli sv. Vojtěcha … za tajemstvím třpytu a sv. Vojtěchem.