čtvrtek 6. října 2011

Sláva ikony a písně Antona Jaržombeka

Nevděk, je nejen lidskou slabostí, ale svým způsobem hříchem (již to slovo!) … nejsme schopni poděkovat za to, že jsme o něco usilovali, a to se nakonec podařilo a my to jaksi bereme za samozřejmost … po jedněch duchovních cvičeních a četbě Špidlíkových děl a románů Dostojevského, po četných návštěvách Národní galerie, kde jsem obdivoval ikony bývalé Kondakovovy sbírky, vnímal nejen jejich výtvarnou formu, ale i pohnuté osudy ruských emigrantů po roce 1920 … jsem si řekl, pokusme se přivést do regionu umění ikony, ze které by vyzařovalo to, co nás přesahuje … a tak vznikl námět na Slánské rozhovory 2011 – Rusko a mým přáním bylo, aby konferenci doprovázela výstava ikon … několik jsme našli ve slánském muzeu, něco půjčili přátelé, ale mně šlo o ty současné … a tak se nakonec podařilo získat na výstavu kolekci děl dvou ikonopisců … Michaila Procenka, který působí na Krymu a Antona Jaržombeka, rodáka z Moskvy, ten v současné době žije v Teplicích … první autor, je ikonopiscem spíše tradičním, autor ikon bohatě zlacených … druhý na mě působil více současně, i přes ustálené pravidlo ikony a jejich pravověrnost ke mně hovořil z jeho prací současný člověk, lépe řečeno skrze posvátné umění prosakovaly dnešní radosti i starosti… a pak přišlo zahájení výstavy, úvodní slovo ThDr. Marka Krupici … a nato vystoupení ikonopisce Antona, zamyšlení nad uměním a pak zpíval i své písně, tato zaujala

Popisovat život – zemi, rodinu a kočku,
Nepsat ani řádek, popisovat život.
Mít rád tam, kde spíš a jíš a pomalu stárnout,
a vším se kochat, když popisuješ život.

Vstávat za kuropění, nevynechat ani den,
A kochat se vším, shromažďovat podrobnosti.
A každý Boží den propouštět skrz prsty.
Jen to, kde spíš a jíš, mít tak zvláštně rád.

Nepsat ani verš, mít rád rodinu a kočku,
A vidět v tom oporu neboli pevnost.
Popisovat život, pomalu stárnout...
A tiše zemřít, když popisuješ smrt!

A tak se chodím často dívat na ty ikony ve slánském muzeu, nejdřív se zastavím u těch zlacených a pak mé oči spočinou na Antonových … třeba na ten jeho Velký triptych (na obrázku) … a já uvažuji i o tom, že výstava vznikla tak trochu na truc tvrzení, že prý pravoslaví je mrtvou církví … pravda, to mohl říci jen duchovně mrtvý člověk …a tak jsem vděčný za to, že krása ikony přišla i do našeho kraje, Deo gratias!