Stanislav Krajník è morto († 16. 2. 2010), dožil se požehnaného věku, téměř 87 let … odešel skoro na konci dlouhé studené zimy – pravý opak prosluněné Itálie, kterou jsme společně tak milovali a kam jsme se spolu při nedělní sklence vína v duchu vraceli. Vzpomínám, jak jsem jej před svým prvním pobytem v Římě navštěvoval a on mě jako preceptor učil základy italštiny. Naučil mě poznávat Řím, Assisi, Florencii, ochutnávat italské víno, ale zejména nás oba italská pouť upevnila na cestě ke Kristu … vše tam ve věčném městě najednou člověk viděl v jiné perspektivě – průzračně a jasně … Po jeho odchodu zůstal na mém stole svazek dopisů …snad je časem, až to vše nějak v člověku usedne, použiji pro krátkou vzpomínkovou biografii …

Setkávali jsme se posledních zhruba patnáct let, pokud mu to dovolil zdravotní stav, vždy v neděli po mši u nás v Rozdělově, poseděli nad vybranou značkou vína a mluvili o tom, co nás během týdne zaujalo. On měl vždy několik bodů poznamenáno, aby jaksi nezapomněl … byla to sváteční setkání, na která jsme se oba těšili … on je charakterizoval v jednom dopise takto … Jak je to prosté, milý pane doktore (ach, jaký já jsem doktor!) – jarní kvítka, Vaše pohostinnost, a setkávání se svátostným Ježíšem, ostrovy, u nichž se unavený a už ne zdravý poutník zastavuje v závěru svého života … Slova vždy vše pokazí, tak nějak to říká na poušti liška malému princi – ale snad mně bude odpuštěno, že jsem si troufl vyslovit aspoň těchto pár myšlenek, jež naznačují, co pociťuji v těchto velikonočních dnech! Třebas si je ještě někdy přečtete (pyšná představa!) a připomenou Vám vzácné chvíle, kdy jsme se setkávali – u stolu Páně a u stolu Vašeho přátelství! (22. 3. 2005).

A měli jsme také některé stejné oblíbené spisovatele – Graham Green, Gilbert Keith Chesterton, Jaroslav Durych, Karel Čapek … k jeho nejoblíbenějším knihám patřil - Most svatého Ludvíka krále od Thorntona Wildera.

Měl rád květenu okolo Kladna, kterou dobře znal … při setkání nad nějakou květinou vždy doplnil latinský název a každým rokem se těšil na rozkvetlé dymnivky u sv. Jiří … Corydalis cava … A v duchu sv. Františka to pak byli ptáci, dokázal o nich úžasně vyprávět, jak se mu slétají na okno v jeho bytě a jak je v zimě krmí …

Při pohledu na dějiny Kladna – on byl vynikajícím historikem – napsal základní monografii o regionu v roce 1985 – Kladensko, jsme měli oba vztah k benediktinskému baroku; v tomto směru nás povzbudil břevnovský opat Anastáz Opasek, se kterým jsme se několikrát setkali. Ostatně i benediktinský kříž na rozdělovském kostele byl inspirován benediktinským uměním … často jsem jej doprovázel na autobusovou zastávku, kde jsme se dívali na kostel … jedno pole se nám zdálo prázdné, a tak vznikl námět zhotovit na průčelí benediktinský kříž, který Anastáz Opasek posvětil v květnu 1997 … tehdy také vyšla naše společná studie o benediktinském umění na Kladně … Deo gratias!

Vybavují se mi další mnohá setkání a vzpomínky na Krajníkovu badatelskou práci … třeba jeho vztah k Antonínu Dvořákovi, o jeho mladých letech ve Zlonicích napsal pozoruhodnou studii … Stanislavovy životní osudy, zejména dětství a mládí, však nebyly vůbec lehké … některá zranění si nesl celý život, měl stále čisté upřímné dětské srdce … jak zranitelné v této době (!) … 

Smutné bylo sledovat poslední dny jeho pozemské poutě, den poslední, úterý 16. února, se vryl do paměti. Kdysi jsem na těchto stránkách psal o třech králích; zvláštní, tito "tři králové" tří generací se setkali u úmrtního lůžka toho nejstaršího, Vladimír kolem třetí hodiny odpoledne přijel ze Slaného, chvilku nato Lukáš přiběhl z kladenského muzea, podvědomě slyšeli jeho volání … ten večer se Stanislav vrátil domů  …snad se tam jednou společně setkáme 

A tak se, přátelé, těším na jaro, až u sv. Jiří nad Libušínem rozkvetou dymnivky … letos to bude zvláště sváteční, prý tak oslaví jeho památku, snad jako jediní …