Za kalendářem do břevnovského kláštera a za Hansem Rottenhammerem do Národní galerie… Je sobota, svatého Jana evangelisty, 27.12. … ráno čtyři pod nulou, mrznoucí mlha, po půl deváté autobusem do Kamenných Žehrovic a odtud další linkou na Vypich; za chvilku jsme stáli před břevnovským klášterem. Každým rokem si odtud přivážím kalendář s benediktinskou tématikou, tradičně graficky skvěle upravený. Letos však sháním na poslední chvíli. Krátké zastavení na hřbitově u hřbitůvku řeholníků a pak u hrobu Alfreda Fuchse. Mučedník nacistické zvůle, přestoupil na víru ze židovství, byl umučen v Dachau. Procházím hřbitov a nakonec obdivuji kovářskou práci dveří fortny ke klášteru, které fotil i Josef Sudek v památné publikaci - Klášter v Břevnově z roku 1943, poslední cesta břevnovských benediktinů. Procházím okolí kláštera vánočně ztichlé, spiritualita povýtce benediktinská… pak klepu a zvoním na fortně ohledně kalendáře, ale marně.  Jen z klášterního kostela se ozýval po chvilkách zvuk varhan.  A tak udělám pár fotografií, jak je to dnes snadné … v hlavě se vynořují vzpomínky na setkání s Anastázem Opaskem, na Broumovsko, Polici nad Metují a další místa s břevnovskými benediktiny spojená… a najednou přede mnou v duchu defilovala díla Petra Brandla, Karla Josefa Hiernleho, Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera… návrhy liturgických předmětů (kalich, lavabo) od architekta Jana Sokola nebo grafické úpravy benediktinských tisků od Břetislava Štorma…a pak také Durychův sv. Vojtěch.

Krátké rozloučení s klášterem a cesta přes strahovský klášter lemovaná turisty a vůní svařeného vína do Národní galerie, za starým umění a také za malířem Hansem Rottenhammerem, zaujala jeho Krajina se sv. Fulgenciem … A pak jsem opět stál v údivu před italskými, španělskými a holandskými mistry, kolik minut jsem v tichosti sledoval práci Rubensovu, Goyovu. I když bych přece jen čekal od naší hlavní galerie více, navíc prodejna s katalogy a pohledy zavřena! Nepochopitelné!

Cestou zpátky jsem zjistil, že již otevřeli v prodejně Karmelitánského nakladatelství vedle Arcibiskupského paláce. Tam jsem sehnal nejen běžný stolní kalendář, ale ochotný knihkupec přišel ze skladu a říkal, že má ještě jeden druh, prý benediktinský, a to bylo  skvělé. Hledaný benediktinský kalendář je připsán památce opata Anastáze Opaska, v roce 2009 to bude deset let, co odešel do benediktinského nebe. Fotografie Michaely Antůškové skutečně zdařilé, pravda, jen Opasek se nám z kalendáře jaksi vytratil …

V předvečer mého břevnovského putování mluvili v televizi o skvělém skeneru pro památkáře, kterým je možné dokonale dokumentovat památky, zejména sochy… to je určitě dobré a užitečné, ale když jsem stál v galerii před Rembrandtovým učencem nebo před obrazem sv. Jeronýma od Tintoretta, řekl jsem si, že je to přece jen docela málo …

Vše dobré na Vašich cestách, otevřená srdce a hledí při naší společné pouti v roce 2009!  

Za přítelem Jaroslavem a malířem Josefem Navrátilem ke křížovníkům … adventní čas, doba vážná, kterou podtrhuje ztráta mých nejbližších; viděno očima básníka Jana Skácela – „Smuténka“. A tak jsem se vypravil za P. Jaroslavem Ptáčkem k pražským křížovníkům za povzbuzením, kterého se mně také vrchovatě dostalo, vzácná chvíle. Přijel jsem tak trochu nasát tu atmosféru sv. Anežky, která se však přece jen ztrácí v tom babylonském zajetí pokleslé komerce, tolik je jí v Praze. Dotýkal jsem se obrazů se sv. Anežkou českou a v mysli měl ozvěny  Křelinovy knihy - Dcera královská, tu mně připomněl zejména obraz sv. Anežky ze čtyřicátých let minulého století (obrázek vlevo), který vznikl ve stejné době jako kniha.

A také to bylo setkání s Josefem Navrátilem. V dětství jsem dostal knihu Malý labyrint výtvarného umění od Arsena Pohribného, vyšla v roce 1968, a tam jsem u hesla Josef Navrátil se zájmem četl  …vidět růžovou paštiku, rozkrojené pomeranče, humra a krásné dorty na obrazech od Navrátila nebo zase alpské ledovce nořící se z vatových mračen, to znamená prožít v duchu rozkoše zraku, chuti, ohmatávání a nadechování vůní. Slavnost smyslů … Odpoledne jsme měli zamířeno poprvé si projít novou expozici umění 19. století v NG, "setkat" se právě s Navrátilem. U pražských křížovníků to měl být takový předkrm, který objednal v roce 1847 křížovnický velmistr Jakub Beer O.Cr. Ten dal vystavět ve druhém patře obdélnou kapitulní síň, kterou vyzdobil právě Josef Navrátil. Se zájmem jsem si prohlédl tři malovaná pole orámovaná novorokokovým vzorem - nejblíže k Vltavě to bylo vyobrazení sv. Anežky, jak předává špitál sv. Františka křížovníkům, v prostředním výjev Nalezení sv. Kříže a u dveří Vítězství křižáků nad Saracény … Jaromír Pečírka v Navrátilovské monografii napsal, že zejména malba Nalezení sv. Kříže … je obdařena jeho barevným pelem a osobitě malířském přednesem … i velká bílá kamna v kapitulní síni s křížovnickým znakem byla zhotovena podle návrhu Josefa Navrátila.

Odpolední prohlídka děl 19. století v Národní galerii sice potěšila, ale přece jen si člověk nese v paměti tu dávnou expozici v Anežském klášteře. Těšil jsem se na Josefa Berglera – zakladatele pražské malířské Akademie, nesetkal jsem se s ním tam však … a Josef Navrátil, ano, zaujal – byla tam ta jeho šťavnatá zátiší, malý obraz Hon na lišku a zejména plátno - Ve sklepě Chlumeckého, obraz, na kterém se Navrátil sám zachytil – dívá se na nás dobrosrdečně se sklenkou vína. Přesto jsme vnímali odpolední setkání s uměním 19. století tak trochu jako zklamání, třeba dílo Josefa Mánesa bez jeho kreseb, překvapilo však opět znovunalezené a vystavené Červené paraplíčko … kvalitu expozice však musí posoudit povolanější … A jak jsem zjistil, krajinomalba 19. století je vystavena i paláci Kinských, v době vánoční se tam určitě vypravím, abych se i já, jako častý nehodný poutník českou krajinou, potěšil, poučil a povzbudil …je toho zapotřebí!